Požadavky slušných lidí
Požadujeme od politických stran změnu zákonů tak, aby stát odškodnil nejen církev, ale všechny, kteří od roku 1989 prokáží, že je nějaký škůdce finančně poškodil, dodnes škodu neuhradil a z těchto věřitelů se nedobrovolně stali dlužníci, kteří generují další dlužníky.
Stát si to může vykompenzovat zabavením lichvářských zisků z předražených služeb a výrobků a zabavením majetku těm, které škůdci obohatili stejně, jako se zabavují kradená auta a vrací se poškozeným.
Musíme společně dát najevo, že škůdci nepatří ani do politiky ani do lidské společnosti, ve které jsou lidé spolehliví a navzájem si věří a pomáhají.
Žádná tolerance lží, podvodů, tunelování, krádeží a lichvy, což je neúměrné obohacování se na úkor jiných a to nejen půjčkami, ale i předraženým podnikáním. To vše musí být nekompromisně trestáno vězením.
Podvod je podvod, když někdo někoho podvede a škoda je škoda, když někdo někomu způsobí škodu a toto musí být považováno za poškozování věřitele a není možné tyto obecně lidské výklady právně překrucovat jen proto, aby se zajistila beztrestnost podvodníků a škůdců.
Ať si každý bohatne, někdo víc a někdo míň, ale není možné tolerovat, aby někdo bohatl z toho, že někoho poškozuje (člověka, firmu, banku, stát).
Dále je třeba si uvědomit, že zisky bank a firem nevytváří jen prodejci, ale i kupující a když je více zisku, měli by prodejci část zisku vrátit kupujícím, třeba formou slev a nejen na úkor ostatních neoprávněně lichvářsky bohatnout, neboť pak jsou to jen obyčejní škůdci.
Stát se stará o zákazníky bank, kupující a spotřebitele, jak se hospodář stará o své krávy a správný hospodář si nenechá své krávy dojit a vyvádět nehorázné zisky na soukromé účty kdejakým lichvářem ani z Česka ani ze zahraničí.
Škody z podvodů nesmí být nikdy promlčeny, dokud škůdce a ti, které škůdce obohatil žijí. Není možné podvody trestat a přitom je současně i legalizovat promlčením.
Exekuční výdělečná činnost je zvrácenost, která musí být okamžitě zrušena.
Když dlužník neplní soudní rozhodnutí, nemá tím vydělávat exekutor, ale musí se vyvodit trestní odpovědnost pro porušení zákona, podezření z poškozování věřitele a maření soudního rozhodnutí. Na dlužníka se nemá podávat exekuce, ale trestní oznámení a Policie má následně prověřit, jestli dlužník neplní soudní rozhodnutí úmyslně nebo neúmyslně.
Pokud dlužník nesplácí dluh úmyslně, tzn. že má z čeho dluh splatit, jen nechce, pak musí hrozit dlužníkovi trest za poškozování věřitele a maření soudního rozhodnutí a pokud se mu chce vyhnout, dlužník může sám prodat svoje věci a žádný exekutor se na jeho dluhu nemusí přiživovat. Majetek dlužníka by měl zabavit a prodat stát až po nástupu do výkonu trestu za poškozování věřitele a maření soudního rozhodnutí.
Když dlužník nesplácí, protože ani jemu jiní nevrací peníze, pak je třeba řešit jeho dlužníky a nemůže exekutor dělat z věřitele dlužníka, ze kterého sedře i kůži, jen aby sám vydělal.
Když dlužník nesplácí, protože nemůže kvůli platební neschopnosti, pak je předražení dluhu kvůli zisku exekutorů a celá exekuce opět nesmyslná, protože stejně dlužník nic nemá a v tomto případě musí stát půjčit dlužníkovi, třeba i formou státních dluhopisů, aby splatil své dluhy a nedostával kvůli své platební neschopnosti další lidi do finančních problémů a tyto půjčky musí stát po dlužníkovi důrazně, ale přitom solidárně vymáhat, opět pod hrozbou trestní odpovědnosti za nesplácení této půjčky, když dlužník může, ale nechce splácet.
Pro odškodnění poškozených jsme už našli podporu u některých příznivě nakloněných poslanců a pokud s našimi myšlenkami souhlasíte, sdělte je např. e-mailem zejména přátelům, kteří mohou pomoct alespoň tím, že o tom řeknou i dalším lidem, abychom společně zvrátili vývoj naší společnosti, kde už pomalu každý každého jen podvádí a okrádá, protože z podvodu se stal předmět podnikání.
